Tak už jsou prázdniny...

1. července 2014 v 8:15
Všechno to začalo 27. června. Dívala jsem se do tváře učitelky, která se mnou měla nekonečnou trpělivost celé ty roky. Potřásla mi rukou a předala vysvědčení. Kéž by to tímhle končilo. Bylo toho milion co mě ještě čekalo. Bylo mi zatěžko obejmout spolužáky s vědomím, že tyhle lidičky 1. září neuvidím a se slovy "Uvidíme se na mazuriťáku!". Bylo to... stresující a zároveň to znamenalo, že mám před sebou dva měsíce volna.
"Volno" začalo kolem 16:30. Někteří lidé děti nemají dvakrát v lásce (ahoj, lásko). A pak jsem tu já a mně podobní, kteří se dobrovolně vystaví pařícímu slunci, aby si dětičky zaházeli starými písemkami na koš. Juch. Bylo to strašný. Tedy né ty děti, ale to slunce. Divím se, že jsem se nerozpustila.

28. června (pro nechápavé - o den později) začala dobrodružná výprava z Moravy do Čech, konkrétně do Hradce Králové. Můj spolucestující - štěňátko, si cestu docela užilo, z většiny ji prospalo a když né to, tak se nechalo hladit. Proč nikdo nemůže hladit mě, když jedu vlakeeem? Já jsem přece taky roztomilá, pff. Mně cesta nijak nevadila, četla jsem si knížku, odpovídala na dotazy ohledně štěňátka. Co mě ale naštvalo bylo zpoždění, kvůli kterému jsem byla v Hradci o 20 minut později. ČD - čekáš dlouho? čekej dál! Zvíře jsem nové majitelce předala v pořádku a následovala cesta z nádraží do útvaru, kterému se říká byt, s ufounem, kterému se říká přítel. Poslední částí dne, která stojí za zmínku je pravděpodobně oslava? O den později totiž nastane den S - den stáří (mojeho stáří). Pfff. Dárky... byly super, i když kdyby nebyly nezlobila bych se, všechny jsem totiž původně zakázala! Dostala jsem hromadu bonbonů, zlatý řetízek, harry potterovské fazolky, obrázky, hrníček,... a peníze (na piercing, yeaaah). A ten dort je boží.

První chvíle, kdy jsem byla ráda, že jsem mudla je ta, kdy jsem ochutnala fazolku "zkažené vejce". Už...nikdy...nikdy...nikdy...

29. června jsem se stala starou. Hurá? Hahaha NE. Žádné hurá. Dopoledne se vyznačuje jedním slovem: SIMÍCI (Obludárium je super, věděli jste to? Tak už to víte.) Odpoledne bowling. Původně jsem hrát nechtěla, ale nakonec jsem byla přesvědčena a no... čekala bych, že budu horší. Naž na jednu absolutní nulu to šlo, jsem to ale šikulka. Trochu ironické bylo, když se mi násobily body a nula, na druhý pokus všechny. Ironie. Hahaha. Ne? Tak ne.

30. června opravdu začaly nervy. Piercing. Zítra. Umřu. Další průser byl, že se mi roztrhly leginy, takže to chtělo vyrazit na nákupy. Nesnáším nákupy. Místo legin jsem si koupila naprosto boží rifle. Sice o trošku větší, ale to se vsákne. Nesnáším pásky, takže byl přítel nucen se se mnou kouknout ještě po nějakém šátku. Nakonec jsem (nebo jsme, nejsem si jistá) to vzdali. Předtím mě ještě zaujalo jedno tričko, místo trička jsem si odnesla onen šátek. Stává se i v lepších rodinách. Kromě trička ještě barvu, moje vlasy vypadají jako vyplutá hnědá z osmicentimetrovými odrosty, takže už vážně bylo na čase. Zděšeně jsem si uvědomila, že mě to sice docela otravovalo, ale mnohem míň než normálně. Děsivé. Asi vážně stárnu. Nebo je to městem. Kdo ví. Nakonec naše výprava skončila v KFC. Ne, že bych byla s to pozřít nějaké jejich blafy, to nikdy, ale piňa coladu klidně.


Podrtrženo sečteno, zatím to vypadá na fajn prázdniny. Že by se konečně něco povedlo? :)
 


Komentáře

1 dr.softie dr.softie | 1. července 2014 v 19:49 | Reagovat

Mě si neobjala. Mám se cítit uraženě?

2 Panra Panra | Web | 1. července 2014 v 22:26 | Reagovat

[1]: Dle libosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama