Bez souhlasu

6. listopadu 2015 v 22:22

Byl čtvrtek večer - spaní čas,
noční čas a venku tma.
A ona u učení pořád a zas,
a unavená až doraz.
A k panice zvalo mámení zla,
a srážení k zemi níž a níž.
Spíš? Či bdíš?
Učíš se? Či trpíš?
Zvládneš to? Haha, jen vtip.
Slova příjemná jak na kůži břit.
Slzavý pád, přitom v uších smích.
A zdlouhavý pláč. Šílet. Smím?

I bez dovolení v koutku čeká strašák "Nervové zrhoucení",
a osobitým ostrovtipem osudu vede mě pryč jak loutku,
někam do tmy, kdo ví kam, a neochota nespraví ani jeden šrám.
A ani nyní není pryč, ba naoak, je jich víc.

Selhávám. A polovina těch bolestí souvisí s tím jak naivní je čekat, že to, co byste udělali pro druhé, udělají oni pro Vás.
A další čtvrtina spočívá v tom, že když člověk řekne, že chápe, věříte mu.
Tu poslední část pak kapacitně vyhraňuju přemíře toho jak moc to bolí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama